středa 12. prosince 2012

Koloběh Říp Praha. A jak jsem si chtěl dát teplou ..

S Evou jsme se letos poprvé přihlásili na Koloběh Říp-Praha. Závod smíšených párů, kde jeden cyklo, jeden běží a libovolně se střídají. Moje příprava nebyla nejintenzivnější, od srpna jsem cyklu a běhu nedal víc než 50 kilometrů (celkem, ne týdně), ale snad nejsem tak marný, abych musel furt trénovat. Více než 20 km jsem naposled uběhl před rokem a půl a moje tělo si to prostě pamatuje, tak. Eva na tom byla líp a běhala snad každý týden, až jsem ji musel přátelsky pošťuchovat. Pro pouhý sběr sportovních dividend není třeba nějak zbrkle investovat, si řikám



Přes všechny překážky, které nás v týdnu potkaly, nám pomůže naše magické startovní číslo. Může na takovém závodě být po dvojce jiné lepší číslo než 69? Ne!


Čechové na Řípu - vlastenecké vzedmutí napotencované prosincovým mrazem

Na startu, kde byl docela silný mráz, jsem projevil svou naprostou nezkušenost, když jsem přijal nabídku neznámého kolegy, že mi doleje vody. Držím bidon, on mi nalívá do flašky a na ruku a hned se omlouvá: “já jsem fakt nechtěl, abys zmrznul”.

Díky dobré organizací se startuje přesně v 9h. S prsty na brzdách si užívám sjezd a prsty mi pěkně mrznou. Sjel jsem to celé, držky nehodě. S Evou se od začátku střídáme po dvou kilometrech, Eva drží hezky stabilní tempo a pokaždé, když se podívám na zmrzlý tacháč, svítí jí tam stejné číslo. 

Běh simní krajinkou, přes louky, přes pole, avšak mrasu stále navsdory
Jestli mi má z celého závodu zbýt jediný obraz, chci, ať je to tento: Evě podávám bidon z rámu kola. Chce se napít, ale náústek zamrzl. Odšroubovává zamrzlé víčko, nahne bidon, polkne vodu a za běhu ze sebe chrlí zbytky ledu. A zas a zas, ledová to žena! 

Tady mi to secvaklo..

No je to celé super! Síly máme dost a po cca 20-ti km sbíháme poprvé k Vltavě, kde dostávám šibalskou myšlenku. V Kralupech nad Vltavou jsem se zamiloval do krásně šedé a klidné hladinky a slibuju si v cíli za odměnu slavnostní lázeň.

Kralupy i my nad Vltavou
Střídáme teď co kilometr a i když jsme nepřijeli se s nikým honit, když vidím něčí záda, je to pro mě impuls zabrat. Od půlky už nás nikdo nepředběhl, protože se nám daří neuvadat a do cíle stahujeme 4 páry. Je krásně slunečno, bezvětří, sice mrzne, ale to ničemu nevadí. Překvapivě na kole není na nic tak moc čas. Podle pravidel je potřeba udržovat ve dvojici vizuální kontakt. Rozumím tomu tak, že se musím Evě dívat celý závod do očí. Dodatečně teď přiznávám, že jsem se chvílemi díval i pod nohy a na cestu, snad mi to komitét odpustí. A Evě to vynahradím někdy jindy.

Poslední dva kilometry střídáme každých pět minut i dřív, už s nikým nesoupeříme. Do cíle vbíháme v krásném čase 4:44. Plán byl dát to pod 5 hodin, což se povedlo na moment přesně! Je třeba to oslavit. V propozicích se píše, že jde o "50 km pro koedukovanou dvojici a jedno kolo" a já už teď vím, co znamená ten koedukovaný - znamená to pěkně zmrzlý.

Menší křečí nenech se odradit a vesele vskoč v tok!
Sice jsme více než pět posledních hodin strávili v pětistupňovém mraze, ale takový svátek si ujít nenechám. Přes drobné křeče se mi daří sundat mokré prádlo a ještě za tuha vklouzávám do 3,5°C Vltavy. Nemám z toho žádný diskomfort, ale vím, že v tuto chvíli už nemám moc z čeho brát. Po dvou minutách mimořádně osvěžujícího plavání lezu ven. Zase zpátky do cestovního. 

Vltava 3,5°C (stejně už ve sprchách nepoteče teplá)

V cíli se nalévám čajem, klábosím tu se souběžcem, tu se soukolcem a teplo se naplno neaneanevrací. Po asi půl hodině se rozhoduju pro pohodlnou variantu. Namísto dalšího pohybu si půjdu dát teplou sprchu. Co teplou, horkou. Trousím se do chladných sprch a zkouším teplotu - pokaždé vyteče jen trocha a hned za ní mrška chladná, na kterou přiznávám už nemám morálně volní vlastnosti. Ze sprchy jdu ještě o trochu zmrzlejší, ale ručník a suché ponožky mě vrací do úplné tepelné pohody. Stálo to za to a jsem rád, že jsem to zkusil.


Baron von Moldau, Stillleben mit dem Komün (zátiší s komínem, pozn. překl.)
Díky, díky vám usměvavým organizátorům Hanko a Jardo, díky podpůrný týme, díky slunce, díky Vltavo, díky naše přátelské koedukované dvojice. Díky Evo, jen s tebou mohl být tento závod dokonalý!


8 komentářů:

  1. Machy, ty ses pekny zvire:)!
    Mne se fakt libi, jak volis citlive slova..Jak misto abys rekl, po te, co jsem se magickych 4:44 (mas muj velky obdiv za nadherny cas, to dokaze malokdo!!!:) ..ruzne zmital v mrazivem dni na trati vlezu do ledove vody, vylezu a obliknu na sebe svoje mkre a zpocene hadry ktere v mezicase stacily zmrznout.. :)
    A ty napises.."Po dvou minutách mimořádně osvěžujícího plavání lezu ven. Zase zpátky do cestovního." OMG!
    Miluju zatisi s kominem:) a pochopitelne uvodni hlaska: "Pro pouhý sběr sportovních dividend není třeba nějak zbrkle investovat.." :) myslim bude motivaci pro modry oddil te ziskat pro nejakou zajimavou a dostatecne silenou akci... Urcite by to stalo za to.. i kdyz myslenka ranniho koupani v Pikovicich?:)..
    No nic.. ses fakt neuveritelnej a znovu si ctu tfuj clanek abych si vychutnal vsechny nuance.. MSF! Vecer zdar!
    PS. (Za post 12:12 a cas 0:12 mas u me urcite pivo!) 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Machy chvalim :) na konci spláchnout pot z té cesty :) ale já bych na to neměl :)) a čas máte neuvěřitelnej na to jak moc si trenoval :)) Gratuluji.

    OdpovědětVymazat
  3. Machy dokázal jsi vlézt do Vltavy i bez předchozí sauny. Myslím si, že jsi byl jediný odvážlivec - jsi borec. Jinak moc pěkné čtení :-) a krásný výkon celé dvojice. Velká gratulece ještě jednou!

    OdpovědětVymazat
  4. Díky pánové. Co se týče Vltavy, neměl jsem jinou volbu, a to ze dvou důvodů. Nemám zas tolik nápadů, abych ty atraktivní mohl zahazovat. Druhý důvod je, že když už mě to jednou napadlo, tak jsem fakt musel. Jinak bych se ani sám sobě nemohl podívat do očí, možná bych se sám sobě nějakou dobu vyhýbal.

    Sportu zdar, a to v jakékoliv formě :)

    OdpovědětVymazat
  5. Nemám slov. Závidím silný zážitek. Ale nechystám se pořizovat podobný ...

    OdpovědětVymazat
  6. Dobře Mirku, nebudu tě teda do ledových vod tahat s sebou. On je to ostatně takový sakrální prostor. Sakrální znamená, že když z něho lezu, používám slova jako 'sakra' a kolikrát i něco sprostějšího :) Ale to už se adjektivizovat neodvážím :)

    OdpovědětVymazat
  7. Reaguju se zpožděním, ale možná to není od věci. Pořád mě překvapuje, jak tenká hranice může být mezi „považovat něco za šílené“ a „těšit se na to“. Někdy stačí jedno posezení v hospodě :) Tvůj výkon na Řípu i po Řípu je obdivuhodný, ale dneska už nedodám šílený - což bych před 14 dny dodala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co letos "už není šílené", bude příští rok "normální". Vítej mezi náma :-)

      Vymazat