Dá se na horáku za dva dny ujet z Prahy na Horní
Bečvu, nějakých 390 km?
Věřím že jo, ale pro jistotu to zkusím. Zkusím tak symbolicky propojit své
bydliště a rodiště. Na pátek beru dovo, mám čas do soboty, s malou rezervou v
neděli. Strojím kolo na dva dny. Zvažuju ubytování po cestě, ale nakonec se
rozhoduju pro stan, přecejen je to větší svoboda.
Nějak extra trénovaný nejsem, kolo mám necelé dva
měsíce a na něm ujeto něco přes 700
km. V Beskydech se mi to rajtovalo, ale po přesunu do
Prahy kolo na dlouhé roky usnulo. A pak přišla Martina se svým nápadem,
a tak to začlo. A určitě pomohlo i to, že taková dlouhá štreka jde docela dobře
naplánovat.
DEN PRVNÍ - Česká etapa
$$OBR476161$$ Praha 14, vyjíždím
Váha celé soupravy je 123 kilo, mých 90, zbytek kolo,
náklad a voda. Ta se bude hodit, některé předpovědi hlásí až tropických 36°C. Toho se nebojím, aspoň
si vyzkouším, jak otužilecký trénink pomáhá s termoregulací. Plán prvního dne
je dojet polabskou cyklostezkou do Poděbrad, pak přes Pardubice a Vysoké Mýto
někam k Ústí nad Orlicí jen po cyklostezkách a okreskách, to vše nějakých 180-200 km. Vyhnu se úplně
silnicím I. třídy, protože starší synek jde ve čtvrtek do 1. třídy. Budu se
snažit do toho pořádně šlápnout, protože v sobotu odpoledne má přijít studená
fronta.
$$OBR476162$$
Author Dexter zvaný dextróza
V 7 hodin sedám na kolo a jedu do Čelákovic, pak po
cyklo podél Labe. Je to mix asfaltu a nezpevněných cest. Na 34. kilometru
projíždím Ostrou a píšu první čárku do kolonky defekty. Najít dvoucentimetrový
hřebík nedá moc práce. A ejhle, první chybka. Kolo jsem kupoval společně s
pumpičkou, ale ta nesedí. Moje chyba, měl jsem si to zkontrolovat. Obcházím
chataře a na čtvrtý pokus mám 4 pumpy a pár šlaušků. Prásk, prásk, nevydržely.
Vracím je paní s omluvou a padesátikorunou, beru vodu a běžím 3 km na vlak. Jedu do Lysé,
tam běžím na náměstí a kupuju pumpičku.
$$OBR476163$$
Defektní efekt, efektní defekt
Kupuju 3
litry vody a půlku do sebe hned obracím, je neskutečná
výheň, kterou zevnitř ještě přikrmuju svým pohybem. Vracím se vlakem, běžím ke
kolu, konečně foukám a bilancuju: je před půl jednou, mám najeto 34 km z plánovaných cca
190-ti, naběháno 7 km,
v sobě už 4 litry
vody a pěknou trojcifernou štreku v tom největším žáru před sebou. Neskutečně
že mě leje. Ale jsem úplně klidný. Všechno co se stane beru jako součást cesty
a žádný problém neznamená, že za ním nemůže být ještě větší. Nejde o nic, jde
jenom o to, jestli to vzdám nebo ne. A jestli vím něco jistě, tak že to
nevzdám.
$$OBR476164$$
Těžce vydřený Nymburk
$$OBR476165$$
Polabská cyklostezka z Nymburka do Poděbrad
Čistá ztráta činí 3:15, musím holt jet i v noci.
Pokračuju přes Nymburk do Poděbrad a při výstupu z nášlapů mě na 55.km berou
ukrutné křeče, to ta běžecká vložka v nášlapech. Odhodlání mám spoustu, ale
stačí to? Beru AntiCramp proti křečím, lemtám litr poděbradské minerálky a
pomáhá to. Kolem třetí se v tom největším žáru deru protivětrem a na 80. km vidím přeludy. Na
Choťovice útočí dvouplošníky, traktor veze plnou vlečku rohlíků. Sedl bych do
hospody, ale otvírá se až v šest. Klekám k mapě, točí se mi lebka. Jsem na
hraně, protáčím vodoměr a tropické odpoledne na mě dopadá plnou vahou.
$$OBR476172$$
Nálet na Choťovice
Všechno ale přijímám jako součást cesty. Vím, jak
vypadá špatné počasí na kolo a tohle to není. I ten vítr beru, večer se snad
zklidní a zítra půjde ze západu se studenou frontou. Díky větru musím šlapat i
z kopce, a to v mých plánech dělá další sekeru. S větrem se na rozdíl od horka
bojovat nedá, ten je pro mě mnohem náročnější. Před pátou mám první stovku a
můžu vyhodnotit spotřebu, žere mi to 7.7 litrů na 100 kilometrů.
AntiCramp pomohl, křeče zůstaly v Poděbradech.
$$OBR476173$$
Kilometrový hltač - první stovka
$$OBR476174$$
Střelby končí v pět, teď je půl páté. Snad mě coby
divou zvěř nestřelí myslivci
V Lázních Bohdaneč zastavuju na rybí polévku a obsluha
mě asi chce přesvědčit, že petržel je ryba. Za Pardubicema, které jdou krásně
projet po cyklo, přichází soumrak. Zapínám blikačky a oblékám reflexní vestu, s
tou se cítím bezpečně, ale přesto pokud vidím v zrcátku nějaké větší auto nebo
bych míjel auta v obou směrech, nelituju energie a slézám z kola do
příkopu.
$$OBR476175$$
Rybník Skříň
Mám 130
a ještě aspoň 50 musím dát ve tmě. Ve večerce tankuju
pět litrů vody, ať ji nemusím shánět v noci. Všude je klid, tma, z oblohy svítí
hvězdy, z příkop kočičí očíčka. Ze všech těch gelů, tyčinek a vody mám
vydrancovaný žaludek, zvažuju výhody zvracení, ale nakonec šlapu dál. Je tu
klid, třeba hodinu nepotkám nikoho. Každých deset kilometrů sedím, funím a
připomínám si, kolik ještě. Ještě 30, ještě 20, .. V Chocni na 165.km vyhazuju
kolem jedenácté kotvu na zahrádce a beru do party párek orosených Litovlí,
velkého samečka a malou samičku. A je jim u mně moc dobře. Šlapu dál kolem
místa, kde jsem si byl v zimě zaplavat na
závodech v Tiché Orlici. Choceň - mé město tepelných extrémů. Ale tohle mě
teď samozřejmě neláká, dnes by mě Orlice slupla jak malinu.
Noční cykloturistika je krása nesmírná. Namísto prachu
dne teď polykám prášek noci. Cesta se kroutí na Brandýs nad Orlicí a já se
kroutím taky. Melu z posledního, ale melu. Těším se na překonání letitého
rekordu, kdy jsem před 17 lety v 17 letech ujel 171 km na cesťáku na Praděd.
Dvacet minut po půlnoci dávám 180
a dál už nemůžu, tu dvousetkilometrovou smetánku si
nechám na zítra. Ležím na balíku slámy, čumím na nebe a vychutnávám si tu
krásu. První den termoregulačního cvičení je za mnou, takový extrém jsem (na
této straně teploměru) ještě nezažil. Během dne jsem vypil 12.8 litru provozních
kapalin, to jsem si rovnou mohl vzít kýbl. Stavím stan na strništi a o půl
druhé je po mně. O půl čtvrté mě budí prudké poryvy větru, strniště divoce
škrábe na podlážku jako když se stádo myší chce prohryzat dovnitř. Zvažuju
odjezd, ale nakonec ještě na 2 hodiny usínám. Statistiky prvního dne:
vzdálenost: 180.92 km
čistý čas: 8:38 průměr: 20.95 čas celkem: 17:14 maximálka: 49.32 spotřeba: 12.8 litrů, tj. 7.1 litrů na 100 km
DEN DRUHÝ - Moravská etapa
$$OBR476176$$
Kouzelný východ slunce v Dobré Vodě
$$OBR476177$$
Cyklostanové zátiší
V šest hodin za ranního ptakopění zároveň se sluncem
vstávám a vařím odvar z kávového zrna. Včera jsem to neviděl, ale na vrchol
kopce už to byl kousek a pak krásný sjezd. Nevadí, aspoň si neužírám z
dvoustovky.
$$OBR476178$$
JEDU!
Za Ústím nad Orlicí je táhlé stoupání na Lanškroun,
kochám se při výjezdu, ale hlavně při sjezdu, který roztahuju na 68 km/h a pak v zatáčkách
rozpaluju brzdové kotouče. V Ostrově zastavuju na 200. km a hned mě berou
exotické křeče, jedna do dlaně, druhá do mezižeberních svalů. Holt mám po
třicítce, a to sotva člověk ujede 200 kiláků, tak ho něco bolí.
$$OBR476180$$
Lanškroun
Mám kousek do Lanškrouna a tam přichází bída, ze které
se nemůžu vyhrabat. Ztráta 1:45, začíná hic, o půl jedenácté vyjíždím zas dál.
Je to furt nahoru dolů, vjíždím do lesa a v poledne je zase po mně. Beru
pohotovostního lahváče, odhazuju všechen textil a leháme si spolu do mělkého
potoka. Ležím na zádech a potok mi bere nagenerované teplo, je mi hrozně dobře.
Vstanul bych pro otvírák, ale hrozně se mi nechce. Z nouze po 11 letech
zjišťuju, že hodinky Timex Ironman Triathlon jdou (opakovaně) použít jako
otvírák. Chladím se i zevnitř. Potůčku a Lahváčku, děkuju vám, kamarádi.
$$OBR476181$$
Z Koruny na Krchleby
$$OBR476189$$
Potůček a Lahváček - moji letní kamarádi
Po rebootu už nějak dlouho šlapu do kopce lesem,
zastavuju traktor a zjišťuju, že jsem o 6 km jinde než chci být. Kilometrově na tom
začínám být ještě hůř než včera, ale nezoufám. Brzo se odsud vymotám a pak
krásnou cestou pojedu z Mohelnice Litovelským Pomoravím až do Olomouce, na to
se fakt těším.
$$OBR476182$$
Z Kančího vrchu na Hynčinu
V Dolním Bušínově zbuším polévku a pak vyjíždím
nejprudší kopec celé cesty - do Krchleb. Tak, ve tři odpoledne mám najeto slabých
60 a čeká
mě ještě pěkné numero. A zprava se jako zatahovací střecha nasouvá spojitá
clona bouřkových mraků. Ještě zastavuju v Litovli na polévku. Servírka je sice
krásná a usměvavá, ale krásnému úsměvu kulatých hlaviček játrových knedlíčků se
nevyrovná nic.
$$OBR476183$$
Litovelské Pomoraví
$$OBR476184$$
Litovel se černě mračí
Smršť se blíží a začíná pořádně foukat a tentokrát do
zad! Po rovině už se neplazím jako včera dvacítkou, ale místy i čtyřicítkou a
pozitivní je, že mám rychlost větru, takže bych tomu mohl ujet. Frčím Olomoucí
a najednou prásk! AU! AU! CO HERGOT JE? Mám mokrý bok, zastavuju a nechápu, co
se stalo. Rozhlížím se a netuším, kdo mě na opuštěné olomoucké ulici bez
varování trefil vejcem. Kolem jelo nějaké auto, okna v baráku jsou otevřené,
nevím. Dívám se na nebe a tiše se ptám: Je to další z Tvých zkoušek? Necítím se
dehonestovaný jako Jiří na mítinku, ale směju se, že po skoro 300 km už nejdu znečistit,
haha. Se svým krédem "Živého mě nenaserete" na rtech a vaječným
mementem na bůčku jedu dál, bouřka nečeká.
$$OBR476185$$
Vejce a já
Ptám se paní na cestu a když přijde řeč na trasu, tak
mi říká: manžel jel včera stovku, on je taky magor. Za Olomoucí mám 300,
zanedlouho se převlékám z chladivé omelety do reflexní vesty. Změnil jsem cíl z
Horní Bečvy na Vidče. Tam jsem se sice nenarodil, zato tak udělala Eva a
chlapci mí zlatí tu končí prázdniny u babičky. Teplota prudce spadla, dávám
krásným sjezdem Osek, už v úplné tmě Lipník, po luxusní cyklostezce Hranice.
Mám to za 40, mraky už mě obklíčily a začíná bouřit. Zrychlovat se nevyplácí,
málem jsem přejel dva ježky. Byli nachystaní, že na prvním uklouznu a spadnu na
druhého, ale já jsem klikař a vyhnul jsem se. Na cestě spadané větve, ve
stromech obludně praská. I já přidávám své vlastní zvuky lesa, protože už od
Litovle jedu na euforické vlně. Cestu na Ústí a Skaličku neznám, ale jede se
dobře. Magické noci počal čas: v jedenáct je úplná tma, mraky jsou vysoko a
déšť je slabý, takže je každý blesk vidět na desítky kilometrů daleko. Blesky miluju
a větší odměnu jsem nakonec dostat nemohl. CÍL se blíží a s ním neskutečná
euforie. Tento zájezd je objednaný jako all-inclusive, takže ve Valmezu začíná
lít a bouřka kolem sílí.
$$OBR476186$$
Valašský maják - DEZA
Kilometr od cíle počítám rozestup blesk-hrom a přitom
zajíždím do neoznačeného výkopu. Lezu ven a kroutím hlavou nad tím, jestli je
třeba mít tolik zážitků. Po 40 hodinách od startu dojíždím v krásné kulise
silné letní bouřky do Vidče. Deset minut před půlnocí, je to tam. I když jsem
věděl, že to jde, mám přesto hroznou radost.
$$OBR476187$$
Kilometrový hltač v cíli
Statistiky druhého dne: vzdálenost: 202.62 čistý čas:
10:10 průměr: 19.93 čas celkem: 16:13 maximálka: 68.49 spotřeba: 6.3 litrů, tj. 3.1 litrů na 100 km Celkem: vzdálenost: 383.54 km čistý čas:
18:48 průměr: 20.39 čas od startu do cíle: 40 hodin 40 minut maximálka: 68.49
spotřeba: 19.1 litrů
plán: splněn! $$OBR476188$$ Hotovo! Závěr testu: pražskovalašská
cyklotrasa je sjízdná, nikde se netvoří kolony cyklistů, stupeň číslo jedna platil
po celých 40 hodin. Jsem rád, že jsem to zvládnul živ a zdráv a už se těším,
jak si příště zlepším čas :)